Vítejte, je tu pro vás opět pravidelný týdenní výklad karet. Pokud sledujete Posla světla na facebooku už to určitě znáte a pravděpodobně máte i vybranou kartu. Pokud jste sem zavítali poprvé, nevadí.
Princip je jednoduchý. Ve výkladu jsou tři karty, očíslované od jedné do tří v pořadí, jak jsou taženy. Vyberte si jednu kartu a tu napíšete do komentářů pod facebookovým příspěvkem nebo si číslo pomyslíte na začátku čtení tohoto článku. Níže se pak dočtete výsledky výkladu. Co vás tento týden čeká? Na co se zaměřit? Jaké výzvy před vámi stojí? To tento týden prozradí andělské karty.
Týdenní výklad karet 1.-7.6.2020
Protože dnes, 1.června, slavíme mezinárodní Den dětí, dnešní poselství bude speciálně pro vaše vnitřní dítě. Tu součást vás, která stále pohlíží na svět dětskýma očima. Tu část, která v sobě nese strachy a traumata z dětství, která dále určují váš život jako dospělého člověka. Tu část, která potřebuje ujistit, ubezpečit, pohladit vždy, když jde do úzkých a která vám na dospělácké starosti dovoluje někdy odpovídat hravostí, spontánností a radostí ze života.
Co potřebuje právě teď slyšet vaše vnitřní dítě? To mu do ouška pošeptají andělé…
Karta číslo 1 – Důvěra
Vybrali jste si číslo 1? Pak k vám promluvila karta Důvěra. Druzí lidé nás někdy zklamaou – to ses, milé vnitřní dítě, naučilo už hodně, hodně dávno. A možná jsi kvůli zrazení tvé důvěry přestalo druhým lidem věřit úplně. Uzavřelo ses a obrnilo. Raději dopředu předpokládáš, že se na lidi kolem nemůžeš spolehnout, abys neriskovalo bolest ze zklamání.
Jako první se ale musíš naučit důvěřovat samo sobě. Že všechno zvládneš, i když se nebudeš mít zrovna o koho opřít. Věz, že ve tvé duši září jasný plamen, který tě napojuje na prapůvodní zdroj – zdroj, který tu bude vždycky pro tebe. Jakmile začneš důvěřovat tomuhle jasnému světlu, jakmile začneš důvěřovat samo sobě, uvidíš, že tě nikdo už nemůže zklamat. Protože tvá důvěra je ve tvém nitru a nezávisí na proměnlivém a složitém světě kolem tebe.
Ty, veliký dospěláku, nezapomeň čas od času svému vnitřnímu dítěti připomenout, že jsi tady pro ně, že ti může důvěřovat a že ho vždycky ochráníš.
Afirmace: Věřím.
Karta číslo 2 – Vyslyšená modlitba
Pod číslem 2 se skrývá karta Vyslyšená modlitba. Milé vnitřní dítě, kolikrát jsi už drmolilo prosbičky k něčemu většímu, než jsi ty, aby ti splnilo tvá přání. Od dárků k Vánocům přes vytoužené štěně až po to, aby ti ti otravní spolužáci konečně dali pokoj. Možná ses naučilo, že když se tvá přání ihned nesplnila, nikdo tvé modlitby neposlouchá a tak jsi jich nakonec zanechalo.
Modlitba je myšlenka vyslaná do Vesmíru. Tam se odrazí a vrátí se k tobě – jen možná bude vypadat trochu jinak, než čekáš. Věz, že tvoje myšlenky, tvoje modlitby, jsou vždy vyslyšeny, ačkoli se věci dějí jindy, než sis vysnilo, nebo zabalené tak, že jsi je nepoznalo. Někdy právě ty nejtěžší lekce jsou těmi největšími dary. A někdy tím úplně největším darem je právě to, že nedostaneš, co sis přálo – protože tě čeká něco mnohem lepšího.
Podívej se kolem sebe dětskýma očima a možná tě překvapí, kolik vyslyšených modliteb již existuje ve tvém životě.
Afirmace: O vše, co potřebuji je postaráno.
Karta číslo 3 – Pravé Já
Na třetí pozici dnes máme kartu Pravé Já. Milé vnitřní dítě, kolikrát jsi slyšelo – nevrť se, neskákej, neodmlouvej, poslouchej, uč se, chovej se slušně… Když pak vyrosteme a jsme dospělí, najednou nám řeknou – buď sám sebou! Ale my už kolikrát nevíme, kým jsme, protože jsme se stali tím, kým nás chtěli mít ostatní. A pak okřikujeme svoje vnitřní dítě a okřikujeme i svoje vlastní děti a kolotoč se opakuje.
Vnitřní dítě, které žiješ v tomhle dospělákovi, zavrť se. Poskoč trošku. Občas neposlouchej a občas si místo učení hraj. Chovej se tak, jak ti velí tvoje srdce. A hledej, kým opravdu jsi, kým jsi vždycky chtělo být a porovnej to s životem dospěláka, kterým ses stalo.
Nikdy není pozdě odhalit své pravé já a vybočit z pečlivě nalikované cesty do polí, luk a lesů.
Afirmace: Jsem sám/a sebou.
Příští týden se opět setkáme nad kartami, aby nám ukázaly svou moudrost a radu. Hodně štěstí. S láskou Lúmenn
Myslím, že člověk by se neměl stydět za to, že jsme celý život děti, až na věky. Jediné, co nám přibývá jsou zkušenosti a schopnosti koncentrovat svoji energii na zvládání dospěláckých úkolů a tvářet svou vůlí složitější formace a celky. Kdo si něco podobného neuvědomí, vypadá komicky, jako vzteklé dítě, které si neuvědomuje, že je dítětem a je vidět jak ze všech sil se snaží na oko vypadat dospělácky.
Dospělé rysy spatřuji v moudrosti, která vychází z přirozené schopnosti uvažovat o věcech , tak jak jsou a když člověk přijímá sám sebe, jako dítě i dospívající lidskou bytost, která je ryzí ve své upřímnosti k sobě.
Muž ať si někdy představí při hýčkání svoji milou, jako miminko, které konejší ve své náruči. Hledí do jejích pronikavých velkých krásných očí a dojetím se rozplývá z její roztomilosti, roztomilé lidskosti , bez snahy nějak se tvářit. Ale odpočívaje , jako malé dítě , když ona se nechá konejšit a nabírá sílu z jeho objímající lásky.
Žena, například, nechť si klidně někdy řekne, je to přece klučina hravý, když je vidět, jak s lehkostí se pouští do toho udělat mi malou, i větší, radost.
A když jdete do parku, nebo lesní cestou, na mítinku, kde chaloupka je roubená, když otevírá se příroda před tebou, je to jako kniha přání. Přání , která slétají jako světýlka v paprscích slunce. Světlušky při svitu měsíce nad lesní tůní. Ta přání, která protékají krajinou a hledají si cestu sama, mezi oblázky. Omílají je do tvarů ze tvých snů.
A vlny vody narážejí do úlomků čirých kamenů, které se z písku a hlíny vynořily. Ukazují , kde je to, co naplní tě štěstím. Co tušíš, ale s takovou jasností nevíš, jaká se ti ukazuje sama v tenkých pramíncích zlatých vlasů – paprsků slunečního svitu, které pronikají mezi korunami stromů a nalezly cestu k tobě.
Čas se rozpouští ve věčném nekonečném klidu a míru v tobě. Každý další tvůj nádech přináší štěstí.